PaeDr. Ing. Bohumil Oldřich Vašek

Mistr sportu

absolvent F-TVS

Moje sportovní začátky byly poznamenány zrušením JUNÁKA, v němž se mi dostalo hojně všeho, co dodnes považuji za mimořádně užitečné nejen ve sportu, ale v životě vůbec. Skauting považuji za jednu z nejlepší metodu výchovy mládeže. Má skutečná sportovní kariéra začala v dorosteneckém věku v silniční cyklistice. Jako obdivovatel tehdejších hvězd, Veselého, Růžičky, Kubra a jiných, včetně Gina Bartaliho a Fausto Copiho jsem nemohl chybět na stadioně při dojezdu etapy Varšavy. Když jsem ovšem Jednoho dne uviděl Kubrovy nohy se strašlivými uzly křečových žil, byl pro mne s cyklistikou konec. Protože jsem byl horlivým bruslařem a na Ostravském ZS J.K. vládli tou dobou „fifejďáci“, bylo rozhodnuto, že se musím naučit Jiu-Jitsu, abych byl sto čelit jejich fyzické převaze. Ve staré sokolovně v Národním domě u Nového kostela jsem našel, co jsem několik týdnů hledal a vstoupil jsem do řad členů oddílu Judo TJ Baník Ostrava, který byl právě čerstvě založen. Mým prvním učitelem a trenérem byl Zdeněk Kosňovský, v té době ještě student VŠB. Tak začalo mé studium juda. Do nástupu základní vojenské služby jsem složil zkoušku na žlutý pás a po Krajské škole pro trenéry i oranžový pás. V prvním roce vojny jsem sloužil v Jaroměři a měl jsem možnost dojíždět i vícekrát v týdnu na tréninky do Spartaku v Hradci Králové. Ve druhém roce vojny jsem sloužil v Chotěšově u Plzně, takže jsem trénoval v oddíle Judo Škoda Plzeň.

Po ukončení základní vojenské služby jsem se vrátil do Baníku a pokračoval jsem jako

závodník a trenér, a od r.1956 jsem působil i jako rozhodčí. Celkem devět let jsem startoval

v postupových soutěžích o účast na Mistrovství republiky a také devětkrát jsem se jich zúčastnil. Získal jsem na nich jednu bronzovou medaili, několik čtvrtých míst, jedno sedmé a

na závěr už jen deváté místo. Vzhledem k umisťování mezi prvními pěti ve své váze jsem se

stal členem širšího výběru národního mužstva. Závodění pro mne definitivně skončilo

po zahájení studia na VŠB v Ostravě (1961), ale jako trenér a rozhodčí jsem pracoval dále.

Následovala moje účast na trenérských kurzech, která pro mne vyvrcholila získáním 1.Třídy

v Klánovicích (1967). V roce 1968 jsem se poprvé zúčastnil tzv.Mezinárodní judoškoly

v Holandsku. Tam jsem se seznámil se členy klubu „Shin-Shin Amsterodam“, s nimiž udržuji

mimořádně dobré styky dodnes. Při účasti na dalších třech ročnících této neobyčejné a

prestižní školy, jsem na ní působil jako asistent šéftrenéra a měl jsem tak příležitost studovat

a spolupracovat s význačnými osobnostmi světového juda, jakými byli Mistři: Schute, Boersma, Alpers, Ogho, Takahashi, Minatoya, Nagaoka, Geesing a obzvláště Tokyo Hirano.

Z domácích měli na mne a na můj vývoj v judu mimořádný vliv Mistři: Ing. Ivo Liska, Lorenz, Junyu Kitajama, Vlasák, Ing. Beneš, A.A. Lebeda, Zrůdek, Ing. Šíma. Vůbec

nejhlubší vliv však měl a stále má můj velký vzor a přítel pan M. P. R. Gros z Holandska.

Zkoušku na první mistrovský stupeň jsem složil v srpnu r.1957. Všechny další

mistrovské stupně, až po zatím poslední VI. Dan (1988), jsem získal v různých časových odstupech zkouškami. Kromě školení trenérů jsem absolvoval řadu školení rozhodčích

a školou EJU v Budapešti v r.1976 vyvrcholilo mé úsilí o získání mezinárodní licence.

Po jejím udělení z Evropské Unie Judo jsem pracoval jako mezinárodní rozhodčí 18 let.

V Baníku jsem pracoval jako trenér žactva, dorostenců, dorostenek, juniorů i seniorů.

Několik let jsem trenérsky vedl ligová družstva dorostenců i mužů. Od r. 1956 do r.1992

jsem byl členem výboru oddílu a několik let také jeho předsedou. V období let 1975 -1980

jsem působil jako předseda Krajského svazu judo a karate. V roce 1978 se mi podařilo

po strastiplné cestě nastoupit na Fakultu tělovýchovy a sportu Karlovy University v Praze

a po úspěšném absolvování v r.1983 jsem se stal diplomovaným trenérem a doktorem

pedagogiky. Po krátké přestávce se v mateřském oddíle věnuji práci ve dvou oblastech,

které považuji za sobě nejbližší, a to tělovýchově mládeže a výuce trenérů.

Byl jsem několik let i členem pléna Svazu, členem komise rozhodčích Svazu a stále jsem členem Kolegia danů, zkušebním komisařem a lektorem pro technické stupně v judu.

Za vše, co se mi podařilo dosáhnout v oblasti sportu, včetně titulu Mistra sportu, či

několika vyznamenání, děkuji především mé rodině. Dále také všem členům oddílu,

zejména Jindřichu Kaděrovi a řadě dalších, mezi nimi i svému synovi Luďkovi za jeho

odvahu, postavit se do čela oddílu v jeho těžkém období, kdy se uzavírá etapa půlstoletí jeho

trvání. Judu a také jeho tvůrci Prof. Kano Jigoro děkuji za to, že žiji tak, jak žiji, což mi také

vlastně umožnilo zúčastnit se tří významných sportovních expedic (1973 – Nepál, 1984 – Afrika, Sahara, 1988 – Nepál), a že mi otevřelo cestu k dalším bojovým uměním a svou

filosofií k vyššímu stupni poznání v oblasti duchovní.

PaedDr. Ing. Oldřich Vašek, 2001

Ing. Oldřich Vašek zemřel v roce 2003 a jak vyplývá z předchozích řádků, jeho místo v baníkovské síni slávy je nezpochybnitelné.

Čest jeho památce